V roce 1996 jezdilo v Americe mnoho elektromobilů. Jenže, pak se s hrůzou zjistilo, že elektromobil představuje konkurenci.
Dnes je vše o penězích. Účelem je vydělat peníze. Nikoliv zásobovat obyvatelstvo. A nadnárodní koncerny se v tom zatraceně dobře vyznají. A úplně nejhorší variantou by byl pro ně nezávislý občan.
V roce 1996 jezdilo v Americe mnoho elektromobilů. Vyráběla je firma GM. Jako pokusný výrobek, zakázková výroba, 4 kusy denně. Byly perfektní spolehlivé, vysoce úsporné. Na elektromobily byly pořadníky. Jenže, pak se s hrůzou zjistilo, že elektromobil představuje konkurenci nejen ropnému průmyslu. Vždyť jde o to, ropu v zemi prodat co nejdráž.
Mnohem horší bylo, že elektromobil představoval „konkurenci“ i pro automobilový průmysl. Měl totiž mizivé náklady ne servis. Po 8 000 mílích přijel elektromobil do servisu, kde mu „dolili vodou do ostřikovačů a prostřídali pneumatiky“. Rozšíření elektromobilů by znamenalo obrovský pokles zakázek nejen v automobilovém průmyslu, ale i opravárenství ( servisech ).
A tak výrobce stáhnul všechna oblíbená auta od zákazníků (byla totiž na leasing) a sešrotoval je. Důkladně, tak aby ani jedno nezůstalo. Přes protesty veřejnosti. A patent na elektrobaterii odkoupila ropná společnost.
V 70 tých letech byla v Americe, a nejen tam, energetická krize. Prezident Carter vystoupil na veřejnost a prohlásil, že USA již nikdy v budoucnu nenakoupí více ropy v zahraničí, než v tom roce. „Never“, zopakoval. Vnímal závislost USA na zahraničí jako hrozbu. A na střechu Bílého domu dal solární kolektory. Jako symbol úspor.
Jenže pak přišel do Bílého domu Reagan, a kolektory sundal. Propagovala se spotřeba, dovoz ropy rychle zdvojnásobil a vidíme, kam se USA dopracovaly dnes.